Byl začátek roku a já se po spontánním potratu cítila skvěle. Pro jistotu jsem měla nakoupené ovulační testy, protože jsem se bála, že po potratu se moje tělo chová trochu jinak a nedokázala jsem svému tělu naslouchat jako předtím. První měsíc – nic. Druhý – taky nic. Nechápala jsem co se děje, přece jsem měla ty testy. Naštvala jsem se a všechno vyhodila. Třetí měsíc to vyšlo ❤. Tak přeci jen dokážu svému tělu naslouchat lépe než nějakým testům. Možná to byla náhoda, těžko říct, já byla ale šťastná a to bylo nejdůležitější.
Na potrat jsem neměla ani myšlenky. Jeden už jsem si zažila. Statistika byla “odfajfknutá” a teď můžeme jet naostro. Všechno šlo podle plánu. První kontrola – v pořádku. Druhá kontrola – srdíčko ❤. Bylo mi čím dál tím víc špatně. Radovala jsem se, protože příznaky přece značí správný průběh těhotenství. Bylo jaro a já měla před státnicemi. Pobyt v posteli se z nočního spánku přeměnil na spánek takřka celodenní. Moc jsem se toho nenaučila, ale bylo mi to fuk. Budu máma!
Týden před státnicemi jsem měla kontrolu. Váha o 5 kg méně. No jo, bylo mi fakt špatně a těžko jsem do sebe něco dostávala. Sestřička reagovala stejně jako já: “Tak aspoň víte, že se tam něco děje. Dneska už budete mít ultrazvuk přes bříško.” sdělovala mi, zatímco vypisovala těhotenskou průkazku. Byla jsem v sedmém nebi.
Položila jsem se na lehátko. Doktor začal jezdit ultrazvukem po břiše. Trvalo to nějak dlouho – začala jsem být nervózní. “Tak asi to ještě na tenhle ultrazvuk nebude. Možná je embryo jen malé, ale mám obavu.” Naprosto jsem nechápala co se děje. Ještě tu poslední minutu jsem se uklidňovala, že zkrátka jen nezapadám do tabulek. Pak to ale přišlo. Potvrzení přes vaginální ultrazvuk, že se embryo od posledka nehlo ani o píď. Slzy na sebe nenechaly dlouho čekat. Šlo o zamlklé těhotenství. Snažila jsem se vnímat doktora, ale bylo to taaak těžký!
Jak se tohle mohlo vůbec stát?! Vždyť bylo vše tak krásné a zdálo se být v pořádku! S žádankou na kyretáž jsem se nějakým způsobem dostala ven z budovy. Manžel už na mě čekal. Stihla jsem mu tu šílenou zprávu napsat právě včas, tak aby otočil auto a místo do práce jel pro mě. Vzal si home office ❤. Nemám tušení, co se ten den dělo dál. Zvládla jsem si jen ze zdravotních důvodů zrušit státnice a to bylo vše. Další den jsem se objednala na předoperační vyšetření. Bylo po všem.