Ráda bych s vámi posdílela krátkou myšlenku, která mi pomohla zvládat potratové ztráty. Po třetím potratu jsem byla zoufalá. Stalo se to potřetí! To už často ani lékaři neberou jako náhodu. Jasně, šance tu jsou, ale… Nevěděla jsem co dál. Jak celou situaci pojmout, abych se z toho nezbláznila.
Hledání záchrany
Prohledávala jsem internet a hledala nějakou záchranu. Objevila jsem rozhovor (už si nepamatuji s kým, jelikož jsem následně zjistila, že to tak bere víc lidí), kde mluvili o miminku, které odešlo předčasně jako o andílkovi. Možná si říkáte, že to zas tak velký objev není, ale mně to tenkrát opravdu pomohlo.
Byly to andílci
Najednou se mi v hlavě už nehonily pojmy jako embryo nebo plod, ale byly to andílci, kteří odešli. Andílci, kteří jako všichni na tomto světě mají nějaké poslání. Andílci, kteří nám připomenou, že život není samozřejmost. Andílci, které milujeme a díky nim bude naše duhové miminko, které přijde po nich, výjimečné. Některé dítě má starší sourozence, aby ho vedli. Naše děti budou vést andílci a to je minimálně v mojí představě něco krásného a neobyčejného.
Smutně krásné
Mám chvíle, kdy si připadám, že už nemůžu dál, ale díky pojetí andílků mám i chvíle, kdy si představuji jak nás chrání. Jak se mi snaží dát najevo jakou cestou mám jít, abychom se svého duhového miminka dočkali.
Je to smutně krásné ❤ a věci na světě mají svůj důvod. Jen ho často dokážeme nahlédnout až zpětně.
Dávejte na nás pozor naši andílci, zvlášť teď o Vánocích. Potřebujeme to! ❤