Nedávno mi napsala Eva. Její zpráva byla plná naděje, a tak jsem jí poprosila, zda mohu zprávu zveřejnit. K mé radosti souhlasila.
Eva si prošla podobným příběhem jako my. Kromě ženy, která má díky svému zážitku pochopení pro (nás) ostatní je Eva i psycholožka. Kdybyste s ní chtěli něco posdílet, dovolila mi zde zanechat i její e-mail. Moc děkuji!
Ráda bych dodala trochu naděje. Mám za sebou 1x biochemické těhotenství, 2x druhotrimestrální zamlklé těhotenství a následně diagnostikovanou uterus duplex.
Po potratech to byla síla, ale se skvělým mužem po boku se dá zvládnout lecos. Pomohlo mi uvědomění, že i bez dětí mám krásný a spokojený život, že mít dítě není žádná záruka štěstí a že to “moje dítě” si mě nějak najde. Ať už to bude dítě osvojené nebo že se budu realizovat v roli tety.
Dne 29. 12. se mi narodila zdravá holčička ve 40. týdnu.
A taky to, že jsme si s mužem řekli, že když to ani napotřetí nevyjde (biochem nepočítám), že si dáme pauzu a nezatížíme náš vztah nekonečnou snahou o dítě.
Držím palce, ať i vy zažijete svůj happy-end, ať už bude vypadat jakkoliv!
Pingback: Jsem blázen nebo jo? Návštěva u psychoterapeuta. - Můj potrat