Od chvíle, kdy jsme se s manželem shodli, že jsme připraveni založit rodinu, se můj život proměnil. Postupně se všechny věci, aktivity, lidé… v mé hlavě upozadili a život se proměnil v jedno velké čekání.
Čekání
Čekání na dvě čárky. Čekání tři měsíce po potratu. Čekání na měsíčky, na ovulaci. Čekání na dvě čárky. Čekání na kyretáž… V dnešních dnech čekání na genetiku, na výsledky, na lázně, na fyzioterapii…
Co by kdyby?
Kromě čekání se k tomu přidalo: nepojedeme na dovolenou, co když budu těhotná. Musíme šetřit, mimino není nic levného. Nemůžu případnému těhotenství, o kterém ještě nevím, uškodit cvičením, sýrem, tatarákem nebo zvednutím kýblu s vodou?
Chci žít!
Jedno čekání střídá druhé a do toho se občas objeví nějaké to co by kdyby. Rozhodla jsem se, že už nechci! Nechci, aby můj život sestával z úseků od termínu k termínu. Nevím, jak bude naše cesta k miminku ještě dlouhá. Proto nechci čekat na život. Chci žít ❤
Chci se připravit na další těhotenství, ale…
Neznamená to, že přestanu chodit na fyzioterapii, nebo že utratím všechny peníze :D. Rozhodně se chci snažit připravit své tělo i hlavu pro další miminko. Nechci ale, aby nic jiného neexistovalo.
Minulý týden jsem si tak objednala nový šicí stroj, po kterém jsem už nějakou dobu pokukovala. Jenže tu pořád bylo to: využiji ho? Nedám peníze raději jinam? Jsem z něho nadšená a mám novou chuť věnovat se svému koníčku namísto čekacích myšlenek.
Manžel udělal prakticky to samé. Jsem na něj pyšná :). Šlápnul do svého koníčku, na který už pomalu rok nesáhl. Tohle je teď naše volba. Chceme žít, koníčkovat a vídat více lidí.
Všechno má svůj čas
Nechci nikomu radit, aby udělal to samé. Kdyby mi to totiž řekl někdo jiný dřív, poslala bych ho nejspíš do háje. Ono totiž i to čekání má v našem životě své místo. Dejte tomu čas, ale občas se sami sebe zeptejte, zda vám to čekání už nebere příliš ❤
Tak hodně štěstí a držte se!