Toto téma pro mě bylo jedním z nejtěžších. Totiž to, že ostatní jsou těhotní nebo už i rodiči. Při jakémkoli pohledu nebo myšlence se ve mně mísila závist se smutkem. Proč oni ano a já ne? Život nebyl spravedlivý a asi ani nikdy nebude.
Komunita jako záchrana
Po třetí ztrátě jsem nicméně měla možnost zažít a stále zažívám štěstí v neštěstí. Našla jsem v online prostoru komunitu holek, které prožívají podobný příběh. Sdílení pomáhá! Ale ne jen sdílení. Spousta z holek je mi i velkou inspirací. A právě tato inspirace měla obrovský vliv i na toto téma.
Příběhy druhých
Začátkem roku jsem měla možnost číst více příběhů na téma, které jsem si pro sebe shrnula pod názvem: “Chci být aspoň teta”. Myslela jsem, že já k tomu mám ještě daleko. Mýlila jsem se. Příběhy se uvelebily v mé mysli a pomalu začaly zrát. Postupně jsem zjišťovala, že když už nemůžu mít hned teď to svoje děťátko, roste moje touha být nablízku aspoň jiným.
Těhotná kamarádka
Najednou jsem měla obrovskou chuť navštívit svojí těhotnou kamarádku. Ale před tím jsem se rozhodla podstoupit “test”. Test, kterým jsem se také nechala inspirovat v cizím příběhu. Obnášel, před samotnou návštěvou, nákup dárečku pro miminko. Přiznám se, že nemám ráda konzum a nerada nakupuji dětské věci. Zato moc ráda šiju :). Našla jsem zbytek jedné látky a dala se do toho.
Šití dárečku
Můj plán byl “jednoduchý”. Ušít holčičce v bříšku bodýčko a pozorovat své pocity. Už při hledání látky jsem cítila radost a v podobném duchu se nesl celý proces šití. Nakonec jsem se rozplývala nad tím maličkatým výtvorem. Neříkám, že mě ani jednou nenapadla myšlenka na moje děti. To samozřejmě napadla ;). Ale byly to vždy myšlenky radostné. Myšlenky, jak jednou budu šít výbavičku pro to moje duhátko ❤
Návštěva
Test jsem tedy zdárně zvládla a mohlo dojít na návštěvu. Těšila jsem se :). Vše proběhlo moc příjemně. Bavili jsme se spíš o jiných věcech než o těhotenství. I když jsem byla i na toto téma připravená, kamarádčina obava nebo možná takt převážily. Ráda bych se dozvídala něco víc, ale asi je dobře, že to nepřišlo hned. Pozvolná cesta je jistější a třeba o tom příště začnu sama 🙂
Jsem nesmírně šťastná, že jsem tohle téma zpracovala a už se místo obav, co bude až se miminko narodí, moc těším 🙂