Na kyretáž jsem šla po druhém a třetím potratu, které byly zamlklé. Jde o krátkou operaci, provádějící se v celkové anestezii, trvající cca 10 minut. Během ní je vám pomocí kyrety (kyreta je ostrý chirurgický nástroj, sloužící ke snímání části tkáně) vyškrábnut vnitřek dělohy. Něco jako umělá vynucená jednorázová menstruace.
Samozřejmě, není to nic přirozeného, ale obojí (totiž spontánní potrat i kyretáž) má svá pro a proti. U spontánního potratu, na který se čeká, může dojít k zánětu od odumřelého plodu (slyšela jsem od jedné porodní asistentky, že jde o mizivé procento žen) a samozřejmě zažijete bolesti více či méně podobné porodu. U kyretáže to máte hned za sebou, ale je to umělý zásah při kterém (také v malém procentu) může hrozit, že vám děloha sroste na některých místech k sobě a budete muset jít na operaci znovu, a samozřejmě jsou tu také rizika spojená s anestezií.
Gynekologové často tvrdí, že čekání na spontánní potrat je rizikovější, přírodnější duly a porodní asistentky zase preferují přirozenou cestu a kyretáž je pro ně necitlivým zásahem. Já osobně si neumím představit, že bych těhotenské nevolnosti, nechutenství musela snášet dalších několik týdnů, než tělo pochopí že je konec, a také ten pocit, že potrat může přijít stejně jako porod kdykoli… U jednoho zamlklého těhotenství jsem čekala týden a úplně mi to stačilo.
Jak to probíhalo?
Ještě ten den co jsem do Gyncentra (kde jsem se na operaci objednávala) volala, jsem mohla přijít na prohlídku zahrnující posouzení jejich gynekologa, odběry a předoperační prohlídku, kde se jednalo v podstatě jen o EKG. Druhý den jsem nastupovala na příjem na dvanáctou hodinu. Od půlnoci jsem nesměla jíst ani pít a ráno jsem si mohla dát jeden hrnek slazeného čaje. Byly mi zkontrolovány všechny dokumenty a sestra mě pak odvedla na pokoj, kde jsem se převlékla do jejich noční košile, lehla do postele a čekala než přijdu na řadu. Čekání bylo vcelku dlouhé, ale měla jsem s sebou knížku a mobil, tak to celkem šlo.
I s postelí mě pak sestry odvezly k operačnímu sálu, kde jsem vystoupila ze svého “vozu” a byla uložena na křeslo vypadající podobně jako u gyndaře. Sestra z anestezie mi napíchla kanylu. S citem jsem byla upozorněna na začátek. Začala se mi točit hlava a šup, byla jsem v klimbu. Pak už jsem se probudila cestou na oddělení, kde jsem nějakou dobu byla pod kontrolou přístroje na tlak a možná ještě něčeho, to si nejsem jistá. Následovalo dospání na pokoji, vizita lékařem, který mi položil jednoduché otázky, ohledně toho jak se cítím, byla jsem poučena o následném šestinedělí a pak hurá domů. Kdybych tu měla rozepisovat období po kyretáži a podmínky šestinedělí, bylo by to na delší povídání, proto si tato témata nechám raději na příště.
Doufám, že jsem vám téma aspoň trochu přiblížila.
Držte se ❤