Předem bych chtěla upozornit, že toto téma není tak úplně pro každého. Je to totiž něco, co se nedá racionálně ověřit. Takže pokud jste k těmto tématům skeptičtí, raději to snad ani nečtěte ;).
Měla jsem den před státnicemi. Seděla jsem v kuchyni a věděla, že za chvíli se staví mamka s nějakým pánem, co měří geopatogenní zóny. Rodiče si ho objednali a mamka se ptala, zda nechceme tyto zóny v naší ložnici (kde člověk tráví na jednom místě velké množství času) změřit také. Tehdy jsem měla za sebou dva potraty a tušila jsem, že kdybych si udělala test, bude pozitivní. Teď jsem se ale potřebovala jen učit na státnice a tak jsem si ho ani nekupovala.
Každopádně jsem odpověděla, že je mi to jedno, že jestli chce, ať se tam klidně zajdou mrknout, ale já u toho být nemusím. Přišli a já dle domluvy zustala učící se v kuchyni. Za chvíli slyším klepání, zda bych nemohla jít na chvíli za nimi.
Pán mi začal vysvětlovat, jak se naše postel nachází na opravdu špatném místě. Nad mým středem těla se totiž kříží dvě patogenní zóny. Vyslechla jsem si jeho návrh, že nejlepší by bylo přesunout postel do kuchyně, se značnou skepsí. To určitě… kvůli někomu kdo cítí to co já ne, si překopeme celý byt. Zvláštní bylo, že odcházel celý zpocený. Před námi proběhl celý dvoupatrový dům u našich a na čele ani kapička. Prý ho návštěva v naší ložnici značně vyčerpala.
Nejdřív jsem přemýšlela nad tím, jak se někdo může naučit potit se na povel, ale postupně moje úvahy přešly do “coby kdyby” a začala jsem googlit. Nakonec jsem volala i jedné příbuzné, která na náhody nevěří, věnuje se bylinkám a celkově bych její smýšlení nazvala jako “návrat ke kořenům”. Bylo mi řečeno, že geopatogenní zóny jsou tu odjakživa, a že my už jsme povětšinou ztratili cit něco takového vnímat. Zvířata že ale tento cit mají a proto dříve, když se stavěl dům, nechali se na pozemku nějakou dobu krávy a podle toho kam si lehli, tak tam lidé mohli začít v klidu stavět.
Najednou jsem se už učit nemohla. Začala jsem mít strach, že se něco stane i tomu dalšímu miminku, co sice není potvrzené, ale znáte to, ženská intuice… Ještě ten den jsem spala na gauči v kuchyni (resp. obýváko-kuchyni). Asi nemusím psát, že druhý den po státnicích jsme opravdu celý byt překopali.
Abych ještě dokončila příběh s domnělým těhotenstvím. Opravdu jsem v následujících dnech našla dvě čárky, nicméně na kontrole o 14 dní později se ukázalo, že jediné co roste je gestační váček. Po embryu ani stopy.
Nemám důkaz o tom, že něco takového existuje, ale začínám tomu víc a víc věřit. A doufám, že i postel mimo geopatogenní zóny těm našim dalším pokusům bude hrát do karet.
Tak asi tak. I když je věda na vysoké úrovni, některé věci kolem nás zkrátka pojmout nedokáže.
Tak se držte ❤