Začala válka. Strašné období, které bych nikomu nepřála. Přesto ve mně od začátku té tragédie problikávají sobecké pohnutky. Nebude nějaké dítě potřebovat druhou maminku?
Stud za svoje myšlenky
Vím, že je strašné nad něčím takovým přemýšlet. Nepřeji žádnému dítěti nic tak hrozného jako ztratit rodiče. A přesto je má hlava plná myšlenek na to, jestli náhodou nebude některé z nich možné adoptovat. Jsou to bláznivé myšlenky, vím, ale zjistila jsem, že je nemám sama. Proto jsem se rozhodla posdílet to, co se mi honí hlavou. Třeba to někoho ujistí, že není jediný blázen na světě :).
Košík s dítětem
V hlavě mi vyskakují nejrůznější obrazy. Jeden z nejčastějších je ten, že někdo půjde okolo a zeptá se mě, jestli nechci miminko. A nebo takový ten pohádkový obraz, kdy zazvoní zvonek, vy vyjdete ven a před dveřmi se nachází košík s děťátkem. Přece to dítě nenecháte na ulici :D, a tak si ho vezmete domů a vychováte ho jako vlastní… Vím realita je jiná.
UNICEF a OSPOD
Dvě organizace hájící práva dětí. Organizace, které by mi můj sen o košíku zhatili :D. Vím, že právem, ale představy člověk z hlavy jen tak nevyžene. Dočetla jsem se (a dává to smysl), že na prvním místě je snaha nechat dítě v rodném kulturním prostředí. Moje představy o tom, že bude třeba zaopatřit větší množství dětí se nejspíš konat nebudou.
Medvídek pro chlapečka
Původně k nám měla přijet ukrajinská maminka se čtyřletým chlapečkem. Vše se nakonec změnilo a aktuálně u nás žádné dítko nebydlí. Nicméně musím uznat, že příprava prostor pro dítě nás oba s manželem bavila :). Medvídek, pastelky, stolička k umyvadlu… doufám, že pořízené věci u nás v nejbližší době někdo použije.