Pokud jste si přečetli stránku “O mně”, tak už tak trochu víte, jak to začalo, takže ve zkratce. Oba s manželem jsme byli zdraví a podle statistik rodičů v dnešní době i celkem mladí 🙂 a tak mě ani ve snu nenapadlo, že by se nás mohlo toto téma týkat. Byla jsem sebejistá a odhodlaná k tolika věcem a velká rodina byla jedna z nich.
Otěhotněla jsem hned napoprvé. Byla jsem nadšená a už jsem se nemohla dočkat, jak budu tuhle novinku za tři měsíce sdělovat svému okolí. Těšila jsem se na jejich výrazy a na to, že se budou divit jak to šlo rychle.
Po nekonečných dvou týdnech, které dělily objevení dvou čárek na testu od první kontroly, mi bylo konečně těhotenství potvrzeno i lékařem. Návštěva vycházela zrovna na preventivní prohlídku, a tak jsem byla upozorněna, že po cytologii nejspíš lehce zašpiním, ať se nelekám.
Opravdu jsem po dvou dnech špinit začala a v důvěře v hladký průběh těhotenství jsem se zarazila asi až po čtvrtém dni, kdy už jsem nešpinila, ale krvácela.
Prohledávala jsem celý internet a z pár podobných případů jsem se uklidnila, že se to stává. Doktorovi jsem nicméně volala, vzal mě druhý den. Vše bylo v pořádku a dokonce jsem slyšela i srdíčko. Byla jsem nadšená! Odcházela jsem sice s utrogestanem a i když nesnáším prášky, tentokrát mi to bylo jedno. Všechno bylo v pořádku.
Pro jistotu jsem zbytek dne strávila v posteli. Křeče v břiše jsem cítila víc a víc, ale to je přece ta rostoucí děloha že… Večer byly křeče už celkem nepříjemné, ale stále jsem byla myšlence potratu na hony vzdálená. Měla jsem pocit, že musím na záchod, že ty křeče jsou od – promiňte mi tu upřímnost, ale lépe to nepopíšu – od toho, jak se mi chce na velkou v kombinaci s rostoucí dělohou. To se mi občas stávalo i při měsíčkách a po vykonání potřeby bylo vše ok.
Šla jsem tedy na toaletu a strávila tam pár nepříjemných chvil. A v tom se to stalo. Najednou ze mě něco vypadlo, ale… Ale bylo to jaksi odjinud, než jsem čekala. Zděšeně jsem se otočila a civěla do mísy. Byl to on, váček :(. Pár sekund mi trvalo, než mi došlo, co se stalo. Naprosto jsem nechápala. Samozřejmě že jsem začala brečet – tento stav trval ještě dalších několik dní. Přesunula jsem se do vany, pouštěla na sebe horkou vodu, protože křeče sice polevily, ale úplně neustoupily, a dívala jsem se jak ze mě začínají vypadávat červené kusy.
Asi po dvou dnech se silné křeče objevily znovu. Intuitivně jsem si vlezla do vany a pustila horkou. Najednou ze mě vypadlo cosi rudého, velkého jako myš. Děsně jsem se lekla. Uff… Byl to asi nějaký kus sliznice, stále jsem se čistila.
Po týdnu od oné události na záchodě jsem byla objednaná na kontrolu (dřív jsem nechtěla, věděla jsem moc dobře co se stalo). Doktor vše potvrdil a oznámil mi, že děloha je čistá. Zpětně jsem ráda, že jsem na kontrolu nešla hned druhý den, je totiž možné, že by mě hnal na kyretáž na dočištění. Takhle to nebylo potřeba a já si ušetřila aspoň jednu nepříjemnost… I když mi v tu chvíli bylo asi všechno jedno. Horší už to být zkrátka nemohlo.
Taky jsem byla velice rada, ze si tělo poradilo samo.
Ano, ve finále mi tato varianta přijde „lepší“ – taková přirozenější.
Pingback: Je nějaký příznak těhotenství vůbec jistota? - Můj potrat