Potrat se bezesporu nedotýká jen ženy, ale celého páru. Nicméně často je to právě žena, která potřebuje utěšit. Nedokáže vnímat nic jiného a na chudáka partnera zbývá, aby byl ten statečnější on, aspoň na začátku.
Věřím, že to není vůbec lehká úloha, ale je to tak potřebné ❤. Je těžké něco říkat, ale často stačí pouze být. Být blízko a s otevřenou náručí.
Když jsem napsala “ten statečnější”, rozhodně tím nemyslím neprojevování emocí. Ba naopak něco takového může vyjádřit spoluúčast, která se jinak tak těžko vysvětluje. Myslela jsem tím spíš zařídit podmínky přežití, jako jsou jídlo, pití a případně sdělení té smutné zprávy okolí.
Asi všechny víme, že věty jako “To bude dobré…” vůbec, ale vůbec ničemu nepomáhají. Proto mě naprosto překvapil manžel, který přišel s větou, nad kterou jsem se i v tom smutečním rozpoložení musela pousmát: “Prostě jen čekáme na lepší.”
Bylo to tak odlehčující pojetí, že i teď, když na to po roce vzpomínám a píšu tyhle řádky, se usmívám. Tehdy se to stalo poprvé. Dnes, když mám za sebou třetí zkušenost, si v duchu jenom říkám, že až to přijde, tak to naše miminko bude asi nejlepší na světě 😉.
Co jsem touhle úvahou chtěla říct? Neschovávejte slzy a smutek před partnerem v domněnce, abyste ho třeba už neobtěžovaly. Je to situace vás obou a i na její zahojení potřebujete být ideálně dva ❤.
Ještě jsem zde chtěla zmínit zajímavost, na kterou jsem nedávno narazila. V březnu tohoto roku byl na Novém zélandě schválen zákon, který umožňuje třídenní placené volno po nechtěném potratu pro oba partnery. To mi přišlo tak krásně nadčasové. Třeba ta myšlenka někdy doletí i k nám. Celý článek zde.
Držte se ❤
To je krásný zákon ❤️ Že na něco takového myslí. Žena potřebuje oraz. Já si musela brát dovolenou..
Přesně! Bylo by fajn, kdyby to byl standard i u nás.