Protipotratová iniciativa… to nechceš!

Upřímně vůbec nechápu, jak někdo může mít tu odvahu dát něco tak necitlivého na internet. Jen si na to vzpomenu a udělá se mi špatně, i když ranní nevolnosti dávno odezněly – aktuálně jsem týden po kyretáži (Tedy byla jsem, když jsem toto zamyšlení psala). Po mém prvním potratu jsem hledala všechno možné o tom, co se mi stalo. Chtěla jsem toho vědět co nejvíc. Načítala jsem si příběhy jiných žen, kterým se dělo něco podobného. 

Zavítala jsem i na YouTube

 Chtěla jsem najít nějaké vlogy, se kterými bych mohla soucítit. Zadala jsem slovo “potrat”. Už nevím kolikáté to video bylo, upřímně se mi to moc znovu hledat nechce, ale bylo tam zkrátka něco jako “maminko proč mi to děláš…”. Uff, prostě se mi začala zobrazovat i protipotratová videa, která míří na city, aby ženy nechodily na umělé přerušení. Samozřejmě jsem si žádné z těchto videí nepustila, ale oni často ty úvodní obrázky a titulky stačily… I když bych na umělé přerušení dobrovolně nikdy nešla, některé ženy to zkrátka opravdu nemají jednoduché a jejich volbu nemohu soudit. Tahle citově vydírající videa bych pokutovala.

Informace o kyretáži?

Když jsem podruhé zjistila, že jsem potratila – tentokrát formou zamklého potratu – chtěla jsem si najít informace o kyretáži. Musím říct, že toto hledání nebylo o nic moc lepší. Narazila jsem na web Hnutí pro život. Na mnou otevřené stránce bylo vidět spoustu článků, které obsahovaly zkušenosti s potraty a kyretáží. To bylo přesně to co jsem potřebovala… až do chvíle, než jsem zjistila, že ty zkušenosti jsou jaksi jiného rázu. Všechny totiž byly o tom, jak se žena rozhodla jít na potrat dobrovolně a jak toho následně litovala. Zkrátka to opět nebyla literatura, kterou bych v danou chvíli potřebovala, spíš naopak.

Není potrat jako potrat

Říkám si, že by tyhle dvě kategorie měly být nějak lépe lingvisticky rozlišeny. Bohužel nejsou a to je vlastně taky další důvod tohoto blogu. Chtěla jsem stránky, které by se věnovaly pouze neplánovaným potratům. Ne stránky, kde na vás na druhém konci číhají dobrovolné potraty a nebo maminkovské weby, kde musíte při čtení smutného článku periferně vnímat i reklamu na těhotenství nebo mateřství. 

Krátce po potratu potřebujeme oporu. Tak snad vám aspoň trochu tenhle blog pomůže.

Držte se 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *