Třetí a zároveň poslední díl Terčina příběhu. Minulý díl skončil pozitivně:
6. transfer byl poprvé z nezmraženého embrya. Test po 12 dnech ukázal dvě čárky. Objednala jsem se na ultrazvuk. Když jsme překročili první týden, kdy předešlá těhotenství skončila potratem, začali jsme se radovat. Dopadne to dobře a my se za 9 měsíců miminka dočkáme.
První Ultrazvuk
První ultrazvuk. Nic krásnějšího jsem neviděla. Byl tam. Ten malý uzlíček štěstí. Za týden jsem měla přijít znovu na kontrolu. Za dva dny jsem ale jednorázově zakrvácela. Ach můj bože to ne! Objednala jsem se na kontrolu dříve, než jsem měla původně naplánováno. Se zatajeným dechem jsem ležela a čekala až uvidím tu prázdnou dělohu zase. Ale místo toho jsem viděla, že v děloze roste život a má i srdíčko. Hurá!
Věděla Jsem, Že Tohle Už Je Konec
Další kontrola za týden. Jenže já o víkendu začala krvácet. Ne jednorázově, ale bylo to daleko silnější a nechtělo to přestat. Já věděla, že tohle už je konec. Do nemocnice jsme nejeli. Bála jsem se šíleně revize. V pondělí jsem šla do centra na ultrazvuk. Děloha byla prázdná, moje i manželovo srdce taky. Slzy nám tekly proudem. Manžel doufal do poslední chvíle víc než já. Tentokrát jsem byla psychicky opravdu na dně. Tolik jsem věřila, že tohle už se nestane.
Není na co čekat
Nedalo mi to a nenechala jsem se odbýt větou, že vše je v pořádku, že se to stává. Pátrala jsem, co by mohlo být další příčinou našich neúspěchů. Zároveň jsem hledala informace o adopci, jelikož se nejedná o proces, který je vyřízený hned, tak jsme se s manželem dohodli, že není na co čekat a zažádáme si o osvojení miminka.
Fragmentace DNA ve spermiích
Zároveň jsem zjistila, že i když má manžel spermiogram v pořádku, může mít špatnou DNA fragmentaci. Na klinice nám vyšetření nechtěli udělat, že je to zbytečné. Tak jsme si ho nechali udělat sami jako samoplátci. A světe div se výsledek byl 40 %, to je množství, kdy už se doporučuje dárce spermií.
Na klinice jsme se dohodli, že zbylá 4 embrya necháme ještě vyšetřit, kdyby bylo nějaké zdravé, nechali bychom ho zavést. Genetika však dopadla mizerně. Dvě embrya se po rozmrazení špatně vyvíjela a zbylá dvě jsou s genetickou zátěží, jedno neslučitelné se životem, druhé sice mělo vadu, která by byla slučitelná se životem, a i nějaké to procento, že by se nakonec narodilo zdravé, tam bylo. Ale na konzultaci nám nedoporučili ho i přesto zavádět, pokud na tom nebudeme lpět. Nechtěla jsem jít do takového rizika, a tak jsme transfer odmítli.
Věříme že adopce, je naše cesta
Teď se naplno věnujeme adopci a věříme, že tohle je ta naše správná cesta k miminku, kdy se ho s větší pravděpodobností dočkáme.
Po těch 5ti letech s hormonálními koktejly dávám teď tělo dohromady. Věnuji mu veškerou péči, kterou už od dětství nemělo. A doufám, že se mi jednou odmění tím, že zapne proces menstruace.
Kdybych měla tolik informací, které mám teď, když jsem začínala řešit naši neplodnost, možná bychom dopadli jinak. Ale je to jen KDYBY a MOŽNÁ.
Věci se prostě dějí tak, jak mají! 🙏🏻 Amen 😁