Dnes trochu z jiného soudku, ale měla jsem potřebu to sem posdílet :). Možná vás tahle otázka taky napadla. Ví o tom, co děláš, rodina? Sice jsem to neplánovala (nebo aspoň ne tak brzy), ale dnes už můžu odpovědět: “Ví.” ;).
Jak se to všechno seběhlo?
Nedávno jedna známá našla můj blog. Od člověka, který mě zná, jsem to přiznám se nečekala, ale větší “hejt” jsem snad obdržet ani nemohla. Mimo poznámek na mou adresu, které se tu stydím napsat, mi bylo řečeno, že tímto blogem kazím život svým příbuzným. Budou si na ně ukazovat a na základě informací o mých potratech je můžou vydírat. Zkrátka si neuvědomuji, jaký jsou dnes lidi svině a blog mám hned smazat.
Smazat blog?
Tak to asi těžko! Je to nejlepší forma terapie, jakou jsem za poslední rok plný neveselých zkušeností zažila. A mimo jiné stále věřím, že tím někomu víc pomohu, než uškodím. Rozhodla jsem se tedy pro variantu B. Seznámila jsem svou rodinu s mým blogem.
Reakce rodiny na blog
Musím přiznat, že jsem se bála. Přeci jen je to něco podobného, jako odhalit blízkým svůj deníček. Naštěstí byly moje obavy zbytečné.
“Nejdůležitější je, když ti to pomůže.”
“Je to tvoje věc a nevadí mi, že něco takového tvoříš.”
“Dokonce se to i hezky čte.”
Těchto a ještě dalších krásných reakcí se mi dostalo.
Závěrem
Z prvního hejtu, který přišel ještě k tomu od známé osoby, jsem byla relativně zničená. Ani ne proto, že bych věřila, že dělám něco špatně a byla sama se sebou v rozporu. Spíš mi bylo líto, že smysl stránek někdo nemusí vidět.
Nakonec jsem ale ráda. Když děláte něco na internetu, musíte počítat i s negativní odezvou. Vzhledem k tomu, že tuto odezvu jen tak něco nepřekoná 😀 jsem teď obrněná na několik měsíců dopředu.
A když k tomu připočtu ty hezké reakce rodiny ❤… Není pochyb, že tento příběh má dobrý konec. Blog se stal “veřejným” zase o trochu víc. Je tedy větší šance, že se dostane k těm, co ho potřebují. A za to jsem a budu vděčná!
Takže všechno zlé, je nakonec ❤…