Byla jsem zkritizována za to, že kritizuji. Poukázala jsem totiž na rady, které byly dle mého nemístné a netaktní. Vím, že je těžké zavděčit se člověku, který od vás nechce přijímat žádnou pomoc. Ale chcete-li někomu pomoct, musí jít vaše ego stranou.
Je pravda, že pro lidi, kteří nezažili podobné ztráty, není snadné nacházet ta správná slova.
Zpráva o potratu nebo neplodnosti je zarážející a smutná. Není se tak čemu divit, že nevíte jak reagovat, abyste neublížili ještě víc. Zahoďte rady a tipy, jak se z toho dostat, a buďte tu pro ně.
Někdy může nevhodně reagovat i člověk, který situaci zažil. Proč? Protože jsme každý jiný! Myslím si ale, že existují věci a fráze, které nepotěší většinu z nás (čti těch, co mají za sebou ztrátu / dlouhou cestu). Aby názor nebyl příliš subjektivní, konzultovala jsem jeho obsah s několika ženami, které podobné situace zažili. Moc vám za to děkuji ❤!
Co Rozhodně Neříkat?
“Jednou potratil snad každý…”
“Po potratu máš jak pohnojeno…”
“Příště to určitě vyjde…”
“Nesmíš se na to tak soustředit…”
“Měli byste jet na dovolenou…”
“Jste ještě mladí…”
“Jednou/dvakrát to je ještě náhoda…”
“Vždyť to bylo teprve embryo a né miminko…”
“Lepší na začátku než později…” (Neříkám že nesouhlasím, ale slyšet to nepotřebuju!)
“Lepší potratit, než mít postižené dítě…”
Na nevyžádané rady, tipy, triky rovnou zapomeňte:
“Už jsi zkusila metodu Mojžíšové?”
“A co adopce?” nebo “A co IVF?” (K tomu se musíme dopracovat samy a slyšet to dřív je opravdu nepříjemné!)
“Musíš brát kyselinu listovou!”
“Máňa přešla k tomuto lékaři a koukej, už má mimino!”
Tyto a podobné rady jsou možná míněné dobře, ale v ženě často vyvolají ještě větší pocit selhání. Věřte, že informace postupně získáváme samy a s většinou vašich rad jsme se již setkaly, zvažujeme je nebo už jsme je dokonce zařadily. Ale slyšet to od druhých je někdy dost pokořující.
Ještě bych zde připojila jednu poznámku, která mně příliš nepřidala – naopak.
“Adopce?! No tak to je až ta poslední možnost!”
Věřte mi, že není! Jasně, existuje IVF a podobné, ale je na každém, aby se rozhodl jakou cestou chce jít. Pro mě je například IVF méně přirozená cesta než adopce a vím, že nejsem jediná.
Vím, je toho asi hodně, co byste neměli. Ale to je jistě podobné u všech těžkých témat.
Jak se tedy chovat k ženě (páru) po potratu?
- Vyjádři lítost!
- Naslouchej!
Jak už jsem napsala, každá žena je jiná. Některé pomůže se o situaci bavit, některé si poplakat. Jiná bude ráda, když se budete bavit o všem možném, jen ne o tom co se stalo.
Naslouchejte! Naslouchejte! Naslouchejte! A méně mluvte. Nejste si jistí co žena potřebuje? Možná vám pomůže otázka “Chceš si o tom promluvit?” Nebo zkrátka jen vyjádřit, že jste tu kdykoli pro ni.
Možná si říkáte “Jenom? Nic víc udělat nemůžu? Já jí chci ale pomoct!” Nebojte se, ono naslouchat není žádné jenom ❤.
A ještě na závěr osobní zkušenost jedné z nás :):
Nejvíc mi pomohlo “Je mi to líto, můžu ti nějak pomoci?” Nebo když mi kamarádka donesla kytičku a koupila něco dobrého. A taky když se mnou někdo, kdo prožil to samé, soucítil.
Držím vám palce, ať tu vaši situaci co nejlépe zvládnete!